Půlnoční soutěž v norském Bodø

Marek Tomíšek
11.06. 2019

Marek Tomíšek
11.06. 2019

KNA Gjenslidge „Midnight“ Economy Run

Soutěže typu Economy Run mají ve Skandinávii dlouhou tradici, která sahá až do šedesátých let minulého století, a jsou poměrně oblíbené. Jezdí se jak o severoevropský pohár, tak ve Finsku o národní trofej. Rozvoj alternativních pohonů, který je právě ve Skandinávii velkým trendem, ale paradoxně těmto soutěžím uškodil.

Donedávna totiž byly otevřené jen pro vozy s pohonem na benzin a naftu, zatímco příznivci úsporné jízdy přechází spíše na alternativní pohony. V severoevropském poháru tak zbyly pouze dvě legendární soutěže - 1000 Lakes EcoRun (která se jede na tratích Finské rally) a Midnight Economy Run. Druhá zmíněná pak, kromě masivního rozvoje elektrifikovaných vozů v Norsku, doplatila i na nízkou osídlenost severu, protože se jezdí až za polárním kruhem v Bodø. V minulém roce tedy byla pro malý zájem zrušena úplně.

Letos poprvé byla vypsána i pro plug-in hybridy a elektromobily, které v Norsku za loňský rok tvořily zhruba polovinu trhu s novými auty. Je tedy jasné, že má-li být tato soutěž i nadále úspěšná, musí umožnit účast těchto vozů. Letošní ročník ale byl jakýmsi odražením ode dna, na startu bylo pouze pět vozů. My jsme byli exkluzivně u toho.

Jak už název napovídá, soutěž se koná v noci, aby účastníci jeli za půlnočního slunce. Trasa vede z velké části po nádherném pobřeží v okolí Bodø a občas odbočuje na úzké šotolinové cesty. Sice bylo zrovna zataženo a pršelo, ale i tak to bylo krásné. A půlnoční slunce jsme viděli předešlou noc.

Celková trasa o délce 268,13 km byla rozdělena na tři etapy, mezi kterými byly zařazeny přestávky na občerstvení a dobíjení pro elektromobily. Tyto etapy pak byly pomocí časových kontrol rozděleny na celkem 14 úseků, z nichž každý měl předepsanou jinou průměrnou rychlost. Ta vždy odpovídala stavu cest v daném úseku a sloužila k tomu, aby se soutěžící neloudali, ale byli nuceni jet svižně. Na převážně šotolinovém úseku byla průměrná rychlost 41 km/h, nejvyšší pak na asfaltové hlavní silnici - 70 km/h. To při tamních rychlostních limitech znamená jet na jejich horní hranici.

Z pěti vozů na startu byly dva elektromobily (BMW i3 a Jaguar i-Pace), dva diesely (Honda Civic Tourer 1,6 i-DTEC a Volvo V40 D2) a my jsme startovali s plug-in hybridem Hyundai Ioniq Plugin. Nejnižší spotřeby 11,8 kWh/100 km dosáhla finská posádka Timo Eväsoja - Ari Parkkinen s BMW i3, před Jaguarem i-Pace dvojice Markku Lehisto - Raimo Alm, která na každých 100 kilometrů spotřebovala 20,4 kWh. Běžná paliva se také přepočítávala na energii a nejnižší hodnota vyšla u Volva posádky Tomi Salo - Juha Hakuli, která měla spotřebu nafty 2,89 kWh a ekvivalent v kWh 25,34 kWh/100 km. Ta se proto umístila na třetím místě.

My jsme jednou špatně odbočili a trochu si zajeli, což znamenalo jednak více spotřebovaného paliva, ale také 15% penalizaci za pozdní příjezd do následující časové kontroly. Měli jsme zpoždění tři minuty a kazdá minuta byla za 5 %. Po penalizaci nám vyšla spotřeba na 32,44 kWh, ale bez této chyby (byli jsme jediná posádka s penalizací) bychom nejspíše svedli těsný souboj s naftovým Volvem.

Doufáme a věříme, že toto bylo opravdu odražení ode dna a že na příští ročník přijede mnohem více soutěžících, aby to nebylo jen o výhledu na krásné scenérie, ale aby bylo i s kým si zasoutěžit.