Přidáte se k nám?
Hyundai se alternativě věnuje již 30 let
Od olověných akumulátorů k hybridům
Hyundai se začal zaobírat konstrukcí elektromobilů na začátku 90. let 20. století. V roce 1991 představil Sonatu Electric Vehicle. Koncepční vůz na základě sedanu Sonata byl vybaven olověnými akumulátory, s nimiž nabízel dojezd 70 kilometrů a nejvyšší rychlost 60 km/h.
V roce 1992 přišel derivát modelu Excel, napřesrok další variace na Sonatu a nakonec Scoupe. Důležitým krokem se stalo otevření výzkumného a vývojového centra v jihokorejském Namyangu. To vedlo k tvorbě vozidel s bateriemi NiMH (Nickel-Metal Hydride). Mezi ně patřila studie Accent EV.
Na přelomu tisíciletí se pozornost obracela k otázkám ochrany životního prostředí. Hyundai proto v roce 2000 ukázal prototyp, nesoucí označení Santa Fe Fuel Cell Electric Vehicle. Byl opatřen nádrží na vodík s tlakem 350 barů pro sadu palivových článků o výkonu 75 kW. Zvládnout se s ním dala trasa dlouhá 230 kilometrů.
První krůčky ve vývoji alternativních pohonů se samozřejmě nedají porovnávat se současnými technologiemi
V Ženevě 2004 měla premiéru druhá generace této technologie. Tucson FCEV již disponoval novými lithium-polymerovými akumulátory a dokázal ujet až 300 kilometrů.
Avante LPI Hybrid se o pět let později proslavil coby první sériově vyráběný hybrid se spalovacím motorem na LPG. V září 2010 ho následoval hromadně produkovaný elektromobil BlueOn, postavený na bázi i10. Nedostal se však za hranice Jižní Koreje.
Mezi další milníky se zařadily Sonata Hybrid (2008) s lithium-polymerovými bateriemi, vodíkový a běžně prodávaný ix 35 Fuell Cell (2013) nebo Ioniq (2016), přinášející syntézu tří druhů pohonu: hybridního, hybridního s možností vnějšího nabíjení a čistě elektrického.
V poslední době tento výčet ještě obohatily dvě novinky. Elektrické SUV Kona Electric se dvěma provedeními akumulátorů o kapacitě 39,2 kWh nebo 64 kWh urazí na jedno dobití vzdálenost 484 kilometrů. Dalším krokem automobilky na poli palivových článků je pak Nexo.
Komentáře ke článku