Dotek prémiové třídy

Společnost Hyundai Motor Czech představila novinářům tři nové modely. Byly jimi malý crossover Kona, resp. jeho elektrická verze Kona Electric, mild-in hybrid Hyundai Tuscon a nejnovější verze vlajkové lodi Hyundai Santa Fe.

Právě model Santa Fe jsme měli možnost krátce vyzkoušet. Na úvod nutno podotknout, že tímto modelem se automobilka lehce dotýká prémiového segmentu. Řidiče na první pohled zaujmou obří rozměry a za volantem ho obklopí některé prvky prémiové výbavy.

Přední části vozu dominuje obří kaskádovitá maska, která má vyvolat dojem stékající oceli. Boční linie působí oproti předchůdci elegantnějším dojmem. Zadní část nepřichází s ničím novým. Dnes již klasická linka spojující zadní světla a difuzor působí standardně. Za zmínku však stojí zadní spojler, který protahuje právě onu boční linku. Santa Fe působí na první dojem majestátně a budí zájem kolemjdoucích. Pozornost na sebe nejvíce strhává dynamický předek. 

202019

Po usednutí za volant se člověk ocitne v klasickém voze Hyundai. Jen je to zde o trochu elegantnější, materiály působí o chlup kvalitněji a prostor je samozřejmě vzdušnější. Toho je dostatek jak vpředu, tak vzadu.

Třetí řada sedadel není plnohodnotná, ale nabídne o trochu více místa, než byste čekali. Posezení za volantem je typické pro tento segment. Sedí se vysoko a výhled na silnici je perfektní.

Zde se dostáváme k prvnímu zajímavému prvku nového Santa Fe, a tím je head-up displej. Promítá na čelní sklo základní informace jako aktuální rychlost nebo čtení dopravních značek. Lze na něm sledovat i nastavení adaptivního tempomatu nebo navigaci. I při jízdě proti přímému slunečnímu světlu je dobře čitelný, což je velká výhoda.

Jízdní režimy se zde nedělí na Normal, Eco a Sport, ale na Comfort, Eco, Sport a Smart. Právě režimu Smart jsme se trochu obávali. Jeho úkolem je adaptovat se na chování řidiče a přepínat tak režimy automaticky podle potřeby. Tyto systémy většinou na vše dlouho čekají a je lepší, když se toho zhostí řidič sám.

Jeho fungování však bylo příjemným překvapením a vypadalo následovně: Na dálnici, při rychlosti 90 km/h, v pravém jízdním pruhu, jedete automaticky v režimu Comfort. Jakmile se ale přiblížíte k pomaleji jedoucímu vozidlu a zahájíte předjížděcí manévr, systém to automaticky pozná a při razantnější reakci na plynový pedál přepne vůz do režimu Sport. Po ukončení manévru a zařazení se jedete po několika málo vteřinách opět v režimu Comfort. Systém si prostě občas vypůjčí to či ono z potřebného jízdního režimu. Fungovat to bude samozřejmě při nejrůznějších situacích, které však nebyl čas vyzkoušet. 

202022

Přístrojový panel je nově digitální a jeho barvy se mění podle zvoleného jízdního režimu. Modrá je pro komfort, zelená pro Eco, červená pro Sport a režimu Smart patří opět modrá. Přechod mezi nimi probíhá plynule a v režimu Sport je na něj radost pohledět. Jediné, co trochu zamrzí, je „zmizení“ zařazeného převodového stupně.

Nová osmistupňová, Hyundaiem vyvinutá převodovka řadí skvěle a řidiči aktuální stupeň promítá na přístrojový panel. Po chvíli však informace zmizí a v případě, že si chce řidič podřadit sám pomocí pádel pod volantem, neví, jaký stupeň tam zrovna je.

Řízení je o stupínek lepší než u předchozího modelu. S autem se tolik nepřete a rychle si na něj zvyknete. Lepší ovladatelnost je zásluhou systému HTRAC, který rozděluje točivý moment mezi nápravy. Pokud vjedete do zatáčky například šedesátkou, můžete z ní vyjet už ve společensky nepřijatelné rychlosti. To vše samozřejmě při výrazném naklánění, při kterém je mezigeneračně opět cítit zlepšení, ale pořád sedíte ve 168 cm vysokém autě.

První dojmy z nového Santa Fe jsou veskrze pozitivní. Jen v nás budí dojem, že si základní cenovku přesahující milion korun bude muset víc zasloužit. Finální verdikt tak zatím nelze vynést.